Novinka
- 09.04.2022
Dlažby a chodníky kolem domuZobrazeno 1041x
Dnes chceme navázat na téma zahrad a přiblížit si realizaci pochozích ploch a tedy chodníků a cest různých druhů. Pro dokonalý požitek z procházky po soukromé zelené oáze i pro snadný přístup k záhonům jsou nezbytné správně navržené cesty, a proto si je rozebereme postupně
Rozdělení podle pokládky
1.Pokládka do betonu
Postup dláždění na beton a do maltového lože je shodný s pokládkou zámkové či kamenné dlažby na sucho přinejmenším v tom, že je třeba vytvořit zhutněný a vyrovnaný podklad. I při volbě „mokrého“ postupu pak musíme v prvé řadě zvážit, jaké zátěži bude dlážděná plocha vystavena.
Podle toho určíme hloubku výkopu pro základovou desku a sílu podkladních vrstev kameniva. Rovněž dbáme na dodržení spádu do dvou procent.
Na zhutněnou vrstvu kameniva rozprostřeme zavlhlý betonový potěr o síle zhruba deseti centimetrů, který je vhodné stabilizovat vložením armatury (kari sítě). Doporučovaná tloušťka oceli je čtyři milimetry. Na tento podklad pak klademe velkoplošné dlaždice či kameny. Ty lze klást rovněž na dostatečně vyzrálou betonovou desku, kdy se každá dlaždice před pokládkou podmazává betonovou maltou.
Malta by měla být směsí cementu a říčního písku v poměru jedna ku třem dílům, naředěnou do středně husté kaše. Nanáší se ve vrstvě o síle dvou až šesti centimetrů. Je třeba, aby dlaždice do malty „sedly“ v celé ploše a nevytvářely se dutiny.
2.Pokládka na kamenivo
Pokud si chcete kolem domu vybudovat chodník (opravdu pochozí cestu, a ne příjezdovou cestu, protože pro automobily je potřeba použít jinou úpravu podloží), musíme začít úpravou podloží. Pokud začínáme na „zeleném trávníku“, je potřeba nejprve provést skrývku ornice (odstranit vrstvu s trávou a případnými kořeny a jinými biologickými zbytky), což je vrstva úrodné hlíny o tloušťce cca 20 – 30 cm dle lokality. Odtěžit je třeba také neúrodnou část zeminy, a to do takové hloubky, aby celková hloubka výkopu pro přípravu podloží pod dlažbu byla alespoň 250 – 300 mm hluboká. Hloubka výkopu závisí na způsoby přípravy podlaží a kladení dlažby, pro pochozí dlažby, však stačí zmíněných cca 250 mm.
Poté vrstvu původní zeminy udusáme, nejlépe zhutníme vibrační deskou. Obzvlášť je třeba zhutnit místa, kde se během výkopu odstranilo více zeminy než bylo potřeba a místo se pak doplnilo odtěženou zeminou. Takové místo by mohlo být v budoucnu rizikové a mohlo by být příčinou lokální propadliny dlažby.Chodník kolem domu je samozřejmě možné zpevnit obrubníkem, který se pokládá jako první, a to většinou napevno do betonového lože. Výkop se tedy provádí vždy o něco širší, aby bylo možné tyto obrubníky osadit.
Připravíme podloží pod dlažbu. Pokladní vrstvu pro pochozí dlažbu lze provést dvěma způsoby. Na zhutněnou pláň se může položit vrstva hrubé štěrkodrtě frakce 0 – 63 mm o tloušťce cca 100 mm, která se zhutní vibrační deskou. Na tuto vrstvu se dále položí 50 mm štěrku frakce 8 – 16 mm, která se taktéž zhutní a jako poslední se položí štěrk frakce 4 – 8 mm (příp. 2 – 5 mm) o tloušťce 30 mm. Tato poslední vrstva se již nehutní, pouze se urovná do požadované roviny pomocí srovnávací latě a vodováhy. Na tuto vrstvu se již klade dlažba.
Podkladní vrstva pod dlažbu se tedy skládá z: 100 mm štěrkodrtě frakce 0 – 63 mm 50 mm štěrku frakce 8 – 16 mm 30 mm štěrku frakce 4 – 8 mm (popř. 2 – 5 mm) Druhou variantou je položení vrstvy štěrku frakce 8 – 16 mm o tloušťce 100 – 150 mm, na kterou po zhutnění položíme štěrk frakce 4 – 8 mm (popř. 2 – 5 mm) o tloušťce 30 mm. Tuto vrstvu již nehutníme a opět se pouze srovná do požadované roviny.
Podkladní vrstva pod dlažbu bude vypadat následně: 100 – 150 mm štěrku frakce 8 – 16 mm 30 mm štěrku frakce 4 – 8 mm (popř. 2 – 5 mm)
Jdeme do finále! A jak klást dlažbu? Jakmile je podkladní vrstva připravená a pečlivě urovnaná, začneme klást vybranou venkovní dlažbu. Začínáme vždy směrem proti spádu chodníku. Spáry mezi dlaždicemi by měly být 3 – 5 milimetrů. Dlaždice upevníme na místě jemným poklepem gumovou palicí. Během pokládky je vhodné kontrolovat rovinu kladené dlažby. Pomocí hliníkové latě či hoblované dřevěné desky kontrolujeme rovinu ve všech směrech, zda místy nedochází k propadlinám či vyvýšeninám v ploše. Přiložením z boku dlažby je vhodné zkontrolovat, zda je dlažba kladena v jedné linii a nejde „do oblouku“.
Vždy je velice důležité myslet na to, aby povrch cesty nebyl zcela vodorovný, ale měl mírný, okem nepatrný sklon směrem od stavby. Je to z důvodu odtoku vody směre od domu.
Při práci s dlaždicemi, jak betonovými, tak kamennými, se určitě nevyhneme řezání. Buď si můžeme přístroj zapůjčit, nebo použít třeba úhlovou brusku.
Až máme pokládku hotovou, zasypeme spáry jemným pískem a pomocí smetáku písek vmeteme do volných spár. Po třech týdnech opakujeme a následně zbytky písku zameteme.
Důležitá je i volba dlažby. Pro použití venku nikdy nepoužívejte dlažbu určenou do interiéru. Nejčastěji se setkáte s nabídkou betonových dlaždic, jsou k dostání v mnoha tvarech i barvách. Možná je i kamenná dlažba, která bude působit přirozeněji než betonová. Nejpopulárnější zahradní dlažbou je v současnosti betonová zámková dlažba. Oblíbené jsou v posledních letech také tzv. kamínkové podlahy, které jsou tvořené kamínky jemné frakce, a pro spojení kamínků je používán dvousložkový epoxid.
Video postup naleznete níže ve videu na našem youtobe kanálu
Rozdělení podle spárování
a/Písek
Zde je to jednoduché, u pokládky na kamenivo jen vysypeme spáry mezi dlaždicemi patřičným pískem. V tom nám pomůže koště (zameták).
b/Zatravňování
Dlažba je již připravená k pokládce tak aby se spárovat nemusela, a necháme tedy jen volně zarůst
c/Hlína
Tady je to hodně individuální práce. Hlínou většinou můžeme spárovat kameny na zahrádkách kdy hlínu zaštoucháváme pod kameny a pak hlínu udusáváme ručně i mezi spárami mezi nimi. Tento druh spárování je pro jednoduší nenáročné zahradní chodníky
d/Cement
Ke spárování si připravíme cementovou kaši se používat na spárování kopaný písek kvůli obsahu jílů. Do směsi můžete přidat spárovací hmotu. Vydlážděnou plochu spárujte pomocí filcového hladítka pouze po tak velkých částech, abyste stihli vyspárovanou plochu umýt a vyčistit dříve, než na ní spárovací cementová hmota zaschne.
Musíte však zároveň počkat, až malta alespoň částečně zatuhne v samotných spárách. Zvláště u kamenné dlažby je to poměrně náročné a pokud nemáte se spárováním zkušenosti, postupujte raději po malých úsecích, abyste se dostali do správného tempa. Jestliže spárovací hmota na dlažbě přece jen zaschne, čeká vás poměrně nepříjemná práce s jejím odstraňováním. Usnadní to nejrůznější typy čističů na cementové povlaky, které dostanete u prodejců dlažeb a kamene.
Důležité je také zrání cementu ve spárách a betonu dlažby, které má vliv na celkovou životnost vydlážděné plochy. Zvláště v letních měsících je tedy dobré dlažbu kropit a zakrývat plachtou, čímž zabráníte příliš rychlému vysychání betonu ve spárách i podkladu. Je třeba počítat zhruba s tří až čtyřtýdenním intervalem vyzrávání a až poté (na kamennou dlažbu) nanést ochranný impregnační nátěr.
Jak na přírodní chodník (zatravněné dlažby) ?
Posledním zástupcem dlažeb je jedna již zmíněná takzvaná přírodní zatravněná dlažba, která má zcela odlišný charakter pokládky avšak ze všech ostatních je paradoxně nejednoduší.
Pokládka zatravňovací dlažby
1.Vyznačíme si celou plochu, na kterou chceme zatravňovačku pokládat.
2.Odebereme z vyznačené plochy zeminu, její objem je závislý na požadované nosnosti dlažby a na propustnosti podloží. Pro pojezdové plochy odebíráme na výšku dvaceti až třiceti centimetrů standardního podloží, u jílovitého podloží čtyřiceti centimetrů.
3.Plochu dostaneme do vodováhy, resp. do roviny, jelikož zatravňovačku lze pokládat i na svažité plochy, kde svah uchováme.
4.Plochu důkladně zhutníme, což vlastně i využijeme k vytvoření roviny.
5.Na podklad navezeme nosnou, až 20 cm silnou vrstvu štěrku (jemnějšího) či štěrkopísku (šotoliny) a podklad opět vyrovnáme zhutněním.
6.Mezi štěrkové podloží a další vrstvu položíme hustou síťovinu z mikrovláken, která zpevní podloží a zabrání prorůstání plevelů do trávníku.
7.Poté se přidává cca 4 cm silná vyrovnávací vrstva ze směsi štěrkopísku a kompostu, která se srovná pomocí prkna (již se nehutní).
8.Na tuto vrstvu uložíme dlaždice, u dlaždic a panelů se zámkem se musíme držet orientační značky, která určuje správný směr kladení panelů. Panely je třeba držet mírně šikmo a jednotlivé díly zaklapáváme do sebe. Kvůli zatížení se panely pokládají kolmo ke směru jízdy.
9.Nakonec zatravňovačku vyplníme zeminou, přičemž ji nevyplníme zcela, na celou výšku, ale jen kousek pod horní okraj.
10.Poté vysejeme travní semeno a zasypeme tenoučkou vrstvou písku.
Položení zatravňovacích dlaždic je vlastně mnohem jednodušší než pokládka jakékoli jiné dlažby. Zatravňovací dlaždice jsou vyráběné z betonu a nebo plastu a dlužno říci, že plast vede, jelikož nenasává vodu a neodebírá ji tedy rostlinám. Betonová dlažba se rozpálí, vysaje veškerou vodu a je proto třeba neustále plochu zalévat, nejlépe automaticky. Přesto jsou výsledky horší než v případě zatravňovací dlažby plastové. Plastová dlažba je navíc levnější a také lehčí.
Kromě materiálu je také důležitá velikost otvorů v dlažbě a také nosnost dlaždic. Některé dlaždice jsou určené pouze pro pochozí plochy, jiné lze využít i pro pojezd dokonce nákladními automobily. Záleží proto na využití zatravňované plochy. Pro pojezd osobním automobilem stačí plastová zatravňovací dlažba se zámky o dostatečné nosnosti. Nejtěžší dlaždice (plastové i betonové) se pak používají na silně namáhané plochy.
Především plastová dlažba se vyrábí s různým mřížkováním, ideální je například tvar včelí plástve, který disponuje vynikajícími statickými vlastnostmi. Důležitá je také tloušťka mřížky, čím je mříž tenčí, tím více zaplní plochu travní porost a tvárnice dokonale splynou s okolím. Rastr pak není v trávě na první pohled vidět. Tedy do té doby než trávník posekáme. Zámky dlaždic (nebo panelů) přitom dobře kopírují i menší terénní nerovnosti.
Plastové zatravňovací rastry jsou protiskluzné a nerozbitné, odolávají bez problémů povětrnostním vlivům, mrazu i UV záření, nepraskají a vlastně jsou téměř nezničitelné, tedy pokud se vhodně vyberou na konkrétní místo. Ovšem i ty betonové vydrží mnohé. Jak jsme již ale zmínili, berou rostlinám vodu, přehřívají půdu a také jsou velmi těžké, což ztěžuje pokládku. Plastové rastry lze přitom snadno řezat běžným nářadím a vůbec jakkoli upravovat. Prostě jsou snadno opracovatelné, což je důležité hlavně u složitých okrajových tvarů.